Aby mě beránek nepo…..

Taky jste vždycky museli mít na velikonoční pondělí nějaký nový kus oblečení, aby vás beránek nepokakal? Tradice, jak jsem se dočetla, zřejmě vychází z oblékání nového oblečení na Velikonoce v souvislosti s obnovou roku, příslibem duchovní obnovy a vykoupení. Proč by mě ale měl pokakat zrovna beránek, jsem nikde nezjistila (pokud to víte dejte mi vědět). Každopádně, tradice netradice, mít výmluvu pro další kousek oblečení se vždycky hodí, tak jsem si ušila další šaty.

Látku v jarních barvách s motivem koček jsem zakoupila ve Flex-texu, tentokrát už se záměrem udělat z ní šaty.

Jednoduchý střih jsem si nedávno vyzkoušela na zbytcích látek a zjistila jsem, že se mi tyto šaty velmi příjemně nosí.

Opět je to střih z Burdy, konkrétně z loňského červencového čísla (#115 ). Skládají se z jednoduchého volného živůtku s prsními záševky a nařasené sukně. Křidélkové rukávy mám všeobecné ráda, dobře se našívají a neopotíte je.

Ušití těchto šatů bylo velice rychlé a jednoduché, že jsem víceméně mohla ignorovat pracovní postup a šít podle sebe. U předešlých šatů mi lehce odstával zadní výstřih, tak jsem u nových asi centimetr materiálu ubrala. Také jsem nesešívala zadní díl živůtku ze dvou dílů, jak je v návodu, ale vystřihla jsem jen jeden na skladu látky, neviděla jsem jediný důvod proč bych chtěla na zádech šev, když nic netvaruje ani v něm není zip. Zip totiž nemusíte používat žádný, jupí. Po nařasení a přišití nařasené sukně k živůtku, přišijeme k začištěným švovým přídavkům ještě gumu, která šaty stáhne v pase. Oblečete je pak jednoduše natáhnutím přes hlavu.

Spodní okraje průramků pod rukávy jsou začištěny šikmým proužkem. Měla jsem ho prošít víc u kraje, teď se ten volný okraj trochu kroutí, možná to ještě přešiju.

Šaty se mi sice vešli na jeden a půl metrů látky šíře 110 cm, ale na rukávech musí ležet kočičky vodorovně místo horizontálně.

Já a mé výpočty! A snaha nekupovat toho víc, než je nutné! Říkala jsem si, půl metru na živůtek, po dvou půl metrech na dva díly sukně a na rukávy a podsádku výstřihu jsem nějak zapomněla. Musela jsem tedy trošku ubrat z dílů sukně, takže byly asi o deset centimetrů užší než v návodu. Chvíli jsem přemýšlela o kombinaci s jinou látkou, ale moc se mi to nelíbilo. Naštěstí je i tak sukně dost široká.

Kapsy jsem, stejně jako u předchozích šatů neudělala, vzpomněla jsem si na ně, až když byly šaty hotové. To je tak, když ignorujete postup. Už se mi to nechtělo párat a látka taky nezbyla, takže předpokládám, že si v nejbližší době budu nadávat, že je tam nemám.

Kdybych si nebyla jistá, že jsem si ty šaty ušila sama, tak na nich mám i visačku :)

Jak dopadla má snaha vyfotit v šatech sama sebe, můžete posoudit výše. Také dodržujete tuto tradici s beránkem? A ušili jste si letos něco sami pro radost?

Tweet