Černá sukně z madeiry
Nemám žádnou černou sukni, ke které bych mohla nosit barevné vršky. Co s tím budu dělat? No, samozřejmě si nějakou ušiju. Kolovou? Ne, těch mám hodně. Chtělo by to něco jiného. Vybrala jsem si střih v Burdě č. 04/2014
Při překreslování střihu mi došlo, že se vlastně jedná o čtvrtkolovou! sukni s vysokým pasem. Je to jen jeden díl sukně a tři díly pásku (dvojité).
Látku jsem vybrala lehoučkou. Je to bavlna s vyšívanými očky, takzvaná madeira. Pod ní je červená podšívka, aby očka pěkně vynikla. Červenou podšívkou jsem multifunkčnost sukně zase trochu zabila, ale co, hlavně že to tak pěkně kontrastuje.
Okamžité nošení sukně pozdržel akutní nedostatek barevně se hodících zipů. Ne, oranžový se tam opravdu neschová, ani když je skrytý.
Když mluvíme o zipech. S těmi jsem se ještě neskamarádila. Už jsem jich přišila asi milión a pořád to není ono. Vždycky se to někde vlní. A to na to mám všechny ty speciální patky a viděla jsem milion instruktážních videí. Stejně jako na mé nové sukni. Zřejmě jsem jednu tkanici zipu přišila víc u kraje švového přídavku a přebytečná látka u konce zipu udělala vlnku. Navíc mám pocit, že jsem nějakým způsobem podšívku udělala o kousek menší, a proto se mi to okolo zipu vlní. Párat se mi to nechce, protože jsem si jistá, že bych to přišila znovu stejně, nebo ještě hůř. Říkám si stejně se to na tom zadku sezením zmuchlá a ztratí se to. Nikdo jiný si toho zřejmě nevšimne, ale ten pocit, když víte, že to není tak jak to má být!
Zepředu už sukně vypadá trochu lépe.
Asi nejvíc se mi líbí ta sukně zevnitř. Možná bych jí mohla nosit naruby :)
Myslím, že takhle jednoduchou sukni jsem mohla ušít lépe. Ale znáte to, jsou prostě dny, kdy vám nejde myslet, a zřejmě i dny, kdy vás opustí manuální zručnost.
Doufám, že příště to bude lepší.
