Společenské šatičky

V mém okolí se letos roztrhl pytel se svatbami a spolu s nimi se vynořila ta klasická otázka: Co si proboha vezmu na sebe? Ne, že bych neměla pěkné šaty, ale přeci si nebudu na svatbu brát šaty co běžně nosím, ne?! Znáte to, ne? :)

A tak dostala příležitost další látka, kterou sem si přivezla z Londýna (domnívám se že se jedná o piké) a dlouho vyhlédnutý model z loňské Burdy (#104 08/2014) přišel na řadu.  Specialitou tohoto modelu je neobvyklé členění předních dílů, což samo o sobě může vypadat dobře, ale přímo to svádí k experimentům s barvami jednotlivých dílů. Hned jsem si jich několik vyzkoušela na nečisto v počítači s použitím nákresu modelu z časopisu. Také jsem chvíli přemýšlela o kontrastní paspulce, vložené do všech švů, ale už se mi to zdálo moc komplikované.

Kombinace s krémovou barvou se mi nakonec líbila nejvíc. Ale bohužel jsem neměla strukturně podobnou látku v této barvě. Tak jsem se nakonec rozhodla pro potažení kontrastních dílů krémovou krajkou. To jsem udělala tak, že jsem jednotlivé díly vystřihla z obou látek, zelené díly jsem postříkala přilnavým sprejem na textil, krajku k němu nalepila a po okrajích přistehovala. Dále už jsem jednotlivé díly, tvořené z dvou vrstev, používala jako ostatní jednovrstevné. Všech dílů bylo celkem dost.

Původní střih jsem upravovala jen v drobnostech. První úpravou byla délka sukně. Ta se mi zdála až moc ke kolenům, tak jsem zkrátila střih o pět centimetrů a neponechávala žádný přídavek na lem. Tím se sukně zkrátila o deset centimetrů, do mě vyhovující délky. Dále jsem upravovala tvar sukně na bocích, jelikož mám boky jinde než konfekční modelky, musela jsem zaoblení posunout trochu níže na sukni.

Šaty se tvářili celkem komplikovaně a trochu jsem se jich bála, ale nakonec ušití nebylo vůbec složité. Dala jsem si záležet aby mi všechny švy pěkně navazovali a povedlo se.

Dokonce i ten slepý zip se mi tentokrát podařil. Hned naporuhé!

Počáteční nadšení ale vystřídal boj s podšívkou. Nejprve jsem jí chtěla udělat bavlněnou (na tělo rozhodně příjemnější), ale po všití do šatů se na bavlněné látce vrchní látka krčila a u výstřihu mi přišlo, že je až příliš velký objem materiálu. Tak jsem jí zase celou vypárala a udělala novou ze zbytků modrého saténu. Ten sice trochu studí, ale pod vrchní vrstvou pěkně klouže a nedělá žádnou neplechu. Jak si můžete povšimnout, podšívka už mi tak nádherně nenavazuje, jako vrchní díly. Celkově s podšívkou pořád nejsem spokojená. Na jednom místě v podpaží mi přijde, že táhne jiným směrem než by měla, ale nějak jsem nemohla identifikovat zdroj problému.

Poznámka pro příště : Naučit se pracovat se saténem!

Alespoň u rukávků to vypadá pěkně.

A okraj výstřihu, taky není k zahození.

Spodní okraj podšívky jsem lehce přichytila k lemu sukně skrytým stehem.

Spodní lem šatů jsem přišila slepým stehem. Myslela jsem, že když je látka takto strukturovaná, tak nepůjde šev vůbec vidět, ale bohužel je zvenku jasně vidět linie kde šev vede, měla jsem okraj možná trochu vyztužit, aby se látka po tíhou lemu nepropadala dolů.

Přes všechny nedostatky, které zřejmě vidím jen já (a teď i vy) jsem spokojená, že jsem tyhle šaty zvládla ušít.  Ještě jsem si k nim v rychlosti ušila minikabelku s krajkou, aby mi to pěkně ladilo. Mimochodem bílou látkovou kabelku vám nedoporučuji. Je na ní vidět úplně všechno :)

A tady už jsem já v plné polní, připravena slavit.

Tweet