Svatební šití II.

Autor: nitě_všude · 03. září, 2016 · 14717 · 3x komentováno
Štítky: kolová sukně, sako, šaty, svatební, závoj

Někdy mě překvapí, kolik důvěry ve mě mají lidé okolo mě. V době, kdy jsem přemýšlela jestli zvládnu ušít svoje vlastní svatební šaty, mě oslovila kamarádka prosbou ušití svatebních šatů pro ní. Líbili se jí retro šaty, které jsem šila a měla představu o něčem podobném. Konkrétně přišla s tímto obrázkem.

Domluvili jsme se tedy, že nejprve zkusím ušít ty svoje, natrénovat některé techniky a pak, že se pustím do těch jejích. Přeci jenom, když zkazím něco pro sebe, tak mi nikdo nevynadá :) Tou dobou jsme také vyrazily na nákup látek. Vybrali jsme hedvábný dupion v krémové barvě a jako vrchní látku na sukni lehký šifon.

Jak jsem psala už dříve, stále jsem se nenaučila vytvářet vlastní střihy. Takže jsem se potřebovala od něčeho odpíchnout. Vybrala jsem nakonec střih od firmy McCalls číslo 6989, ke kterému jsme měli v plánu přidat kolovou sukni.

Vyrobila jsem tedy zkušební střih ze starého prostěradla a provedli jsme první zkoušku. I když jsem se domnívala, že jsem zkušební model udělala malý, museli jsme ho ještě zmenšovat.

Když jsme byly spokojené se zkušební verzí, začala jsem stříhat do hedvábí. Nikdy před tím jsem s takovým materiálem nepracovala, tak jsem měla trošku strach. Šlo to ale kupodivu docela dobře. A také to dobře vypadalo.

Dokud jsem si nevšimla, že mi prosvítají značky švů na povrch látky. To je tak, když si nepřečtete návod na kopírovací papír. Pokud totiž máte papír voskový a látku přežehlíte, značky se do látky vpijí už to z ní NIKDY a NIČÍM nedostanete. To byla ale blbost. Tak jsem se snažila to mít nádherné a přesné, až jsem to zkazila.

Naštěstí jsem měla nastříhanou a naznačenou jen jednu vrstvu, takže jsem označenou vrstvu použila jako podšívku a vrchní vrstvu živůtku jsem ušila znovu. Ufffff! Příště už jen mizící fixu, nebo stehování.

Když byl živůtek víceméně hotový, přišila jsem k němu čtyři kolové sukně – podšívkovou, hedvábnou a dvě šifonové. Na další fotce můžete vidět, co se stane s kolovou sukní z materiálu jako je šifon, když ho necháte pár hodin vyvěsit. Hedvábí se prověsilo jen lehce v šikmém směru, ale ze šifonu se staly dvě vrstvy podivných elipsoidů :)

Hedvábí jsem v místech prověšení sestřihla na požadovanou délku a do lemu jsem všila krinolínovou pásku, aby sukně lépe držela tvar. Úpravu šifonových sukní jsem nechala na úplný závěr.

Živůtek i sukně byly hotové a začaly jsme řešit zapínání. V původním plánu bylo zapínání na knoflíčky, ale nevěsta v průběhu šití zjistila, že je těhotná a s obavou ze změny tělesných proporcí jsme se nakonec rozhodly pro šněrování, které je přeci jenom více flexibilní. To jsem taky nikdy nedělala, takže první pokus, který v hlavě vypadal tak krásně se mi v reálu vůbec nelíbil. Tvořili ho očka ze stejné látky jako jsou šaty.

No jo, ale když ty očka našijete rovně, tak to vypadá jak žebra. Ještě k tomu nejdou sešněrovat k sobě, na figuríně dobrý, ale nevěsta je menší než figurína a šaty by jí byly volné.

Začala jsem tedy hledat jiné řešení. Nakonec to vyhrála očka ze saténové šňůrky. Našla jsem dokonce pěkný návod na to, jak je udělat rovnoměrné. Nakreslíte si požadovanou velikost na papír a do jednotlivých chlívečků pečlivě našpendlíte jednotlivá očka.

Ty pak přišijete na stroji a i s papírem přišijete k látce na místo určení. Papír pak jednoduše odtrhnete.

Výsledek tentokrát vypadal o dost lépe (dle mého názoru).

Pak už zbývalo jen sestřihnout šifonové sukně na správnou délku. Což vypadalo jednoduše, ale už se to tak jednoduše nedělalo. Na začištění okraje šifonu jsem použila klikatý steh a plamen. Po obšití cikcakem totiž zůstanou z látky trčet krátké nitky, kterých se lehce zbavíte v blízkosti plamene svíčky. Musíte být ale rychlí, dost rychle vám může totiž látka chytnout celá. Samozřejmě lze tuto metodu použít pouze na materiál z umělého vlákna. S bavlnou byste moc nepochodili.

Hotové šaty jsme pak ještě několikrát zkoušely a lehce upravovaly živůtek, protože neseděl tak jak jsme si představovaly. Naštěstí jsem je ale stihla vše dokončit včas.

Těch vrstev.

K šatům jsem vyráběla také doplňky v podobě šifonové mašle do pasu.

Tylového závoje s puntíky.

Lehkého sáčka, v květnu nebylo totiž ještě úplně teplo. (Že mi to sepisování teda trvalo :))

A na konec kravaty pro ženicha v téže barvě (fotka bohužel nehezká).

Sáčko bylo ušito podle střihu číslo 122 z časopisu Burdastyle 05/2015. Střih je v krátkých dámských velikostech, což se nám náramně hodilo a nemusela jsem ho téměř upravovat.

Sáčko nemá ve střihu žádné zapínání, ale já jsem do švu vsadila tři ozdobné háčky s očky, kterými ho lze zapnout. Jsou jako maličké šperky.

Nakonec pár fotografií co jsem dostala od nevěsty. Slušelo jí to moc, že jo? :)

Poznatky pro příště: Číst návod na použití se vyplatí. Ne všechno co si představuješ v hlavě je pak v reálu krásné. Potřebuju víc zkušeností se šitím na míru – možná by stál za to nějaký kurz.

Šaty jsem odevzdávala s pocitem, že je na nich asi tak milión a jedna věc, co by se dala udělat líp, mám to tak asi se vším. Ale když to tak vidím zpětně, nechápu, proč jsem byla tak nespokojená. Máte taky pocit, že to má spoustu chyb, když šijete něco pro někoho jiného?

Tímto svatební seriál nekončí. Jak jste si mohli všimnout na facebooku, zrovna jsem došila letos třetí svatební šaty. O procesu výroby, tentokrát šatů s krajkou, bude další díl (snad dříve jak za půl roku).